A ještě jedno hodnocení 25.ročníku

Ahoj Georgi,
Slovenský ráj bylo jedno velke překvapení. Jela jsem tam a jen tak matně tušila, co mě čeká nebo spíš netušila... První den jsem myslela, že umřu: s batohem na zádech a po těch zledovatělých dřevech v roklinách jsem opravdu měla dost a bála se, co mě čeká dál. Další dny už se vyvíjely mnohem příznivěji, možná proto, že se chodilo bez batohu, možná proto, že jsme se rozhodli pro kratší trasu, možná proto, že ubývalo ledu. Určitě to ale bylo proto, že se mi tam opravdu líbilo a že jsem tam poznala fajn lidi. Když jsme odjížděli, tak mi bylo až líto, že to tak rychle uteklo a že jedu domů.

Musela jsem tam taky překonat chvílema sama sebe, protože přeci jenom z výšky a zledovatělého povrchu zároveň mám trochu strach... Ale i to se zvládlo. Takže závěrem bylo to, ze jsem všude říkala, jak to byla skvělá akce a že jsem opravdu pochopila, proč jsi na začátku říkal, že tam každý rok vozíš cvoky:-) Díky a měj se krásně.

ahoj iva st.

Vloženo: 23.6.2005